Czech children's cartoons are incredibly witty and a pleasure to watch. However, they aren't the best resource for learning the language as most of them contain very little dialogue. There is an exception though: it is an old series "Mach Šebestová" from the early 1980's. These are fully narrated stories about two primary school students and their adventures with a "magic earpiece".
What is particulary good about these stories is that while the narrative is in "Standard Czech", the dialogues are in "Common Czech", the informal flavor of the language.
The stories are really fun to watch. Let's take a look at the first installment of the series:
link to video
Transcript (special thanks to @Jaruna Cimrman ):
Mach a Šebestová byli žáky třetí B, bydleli v jednom činžáku a chodili do školy spolu. V domě bydlela paní Kadrnožková se psem Jonatánem a paní Cibulková s kočkou Micinkou, takže tam byl občas pěkný cirkus. Šebestová si dělala z Jonatána legraci a říkala mu:
"Haló haló, proč je koček málo? A tak štěkám jako hrom, ať je koček milion!"
Jonatana to zlobilo, ale jinak to byl kamarád a často Paní Kadrnožkové utekel, aby Macha a Šebestovou do školy doprovodil, jenomže pani Kdrnožkova mu tyhle výlety jen tak netrpela.
Upřímně řečeno, Mach a Šebestová si na paní Krškovou rozhodně nemohli stěžovat, protože jejím přičiněním přicházeli do školy skoro vždycky včas. Ani pes Jonatán se na paní Kadrnoškovou nezlobil. Jonatán byl totiž hravé zviře a tak měl cele dopoledne o zábavu postaráno.
Ten den byl zrovna přírodopis a soudružka učitelka vyvolala Macha aby řekl co ví o zajících, jenže Mach toho věděl o zajících moc málo? znal akorát zajíce na smetaně a tak stále říkal:
„Zajíc žije v lese v lese žije v lese”
A soudružka učitelka řekla:
„To ví i malé dítě že nežije na nádraží. Řekni nám čím se žíví, kolik má zubů, a tak dále. Tak – sednout! Zítra tě vyvolám znovu, a jestli to nebude lepší, tak se těš.”
Ale Mach se dal najednou do smíchu a s ním celá třída. Všichni se smáli jako pominutí:
„Hahahahaha, hehehehehe, hihihihi!”, a soudružka učitelka řekla:
„Tak dost. Tohle není žádné vyučování”
Kenže v tom vešel do třídy soudruh ředitel, a velice se divil.
„Venku je tak krásně a vy jste tady jako zabednění”.
Ale soudružka učitelka řekla:
„Promiňte, ale na ulici je pes. Chová si jako blázen, no račte se podívat!”
A soudruh ředitel se dal do smíchu:
„No ne! Ten pes je vynikající! Proč by se měly děti dívat na mrtvého zajíce, když můžou vidět tak báječně živého psa.
A Šebestová řekla:
„Prosím, to je náš kamarád Jonatan”,
a oba se s Machem těšili na konec vyučování, až se s jonatánem sejdou.
Jenže když skončila škola Jonatán už na ulici nebyl, a Šebestová si povzdechla:
„Toho asi paní Kadrnožková přece jenom chytila.”
A tak šli s machem domů, a najednou uviděli takového zvláštního pána, a Šebestová řekla:
„Hele, ten pán si hraje na psa! No koukej co dělá!”
Ale Mach řekl:
„Šebestová! Ty seš přece trdlo! Co by si hrál na psa? Takovej starej člověk si nebude hrát na psa! Ten ztratil brejle!”
Vsaď se a měl pravdu. Ten pán ztratil brejle, a nemohl je najít, protože brejle se bez brejlí špatně hledají. Naštěstí Mach brejle měl, a tak ty brejle našel, a starý pán měl radost, a řekl:
„Tak abyste věděli. Za to že tak hezky pomáháte starým lidem, tak vám něco dám.”
A Šebestová řekla :
„No jo, ale k čemu nám to bude dobrý ? S tím se nikam nedovoláme ”
A chtěla sluchátko vrátit, jenomže ten pán byl pryč.
„To jsem blázen” - divil se Mach, ale Šebestová řekla
„To máš fuk! Radši mi řekni co s tím budeme dělat?“
„Můžeš do to volat: >>Haló haló haló, proč je koček málo<<” řekl Mach
"A tak štěkám jako hrom, ať je koček milion!" řekla Šebestová, a v tom se ze sluchátka ozvalo:
„říkáte milion koček? No prosím jak si přejete!”
A oba koukali jako vyjevení, protože tolik koček v životě neviděli.
První se vzpamatovala Šebestová, řekla:
„Poslouchej! Mám dojem, že to má na svědomí to sluchátko.”
„No jo” řekl Mach. „Jenomže, co teď? Co s těma kočkama? Když je vezmu domů, tak mě naši vyhodí!”
„A co sluchátko?” řekla Šebestová – „Prosím vás! Ať jsou ty kočky pryč!”
A ze sluchátka se ozvalo: „Ale prosím! No beze všeho!”
„Šebestová! Člověče, ono to vážně funguje!” řekl Mach. „To je fantastický! Chápeš to?”
„Nechápu!” - řekla Šebestová – „ale fakt je to, že to fantastický!”
A oba kroutili hlavou celou cestu až domů.
Jonatán je zdravil už z dálky, a Šebestová řekla:
„Chudinka malej, ta Kadrnožková ho už zase zamkla!”
Ale Mach se zasmál:
„Jestli chceš, tak bude dole na to tata. A řekl: „Mohl by bejt Jonatán chvilku ptákem?”
A ze sluchátka se ozvalo: „Ale jo, no proč ne?”
A to už měl Jonatan krásná křídla, a Mach dole křičel: „no tak poleť!”
„Vypadá nějak divně že jo” - řekl Mach – „S takovou obludu si přece nebudeme hrát!”
Jenomže Šebestová řekla: „Ty si stejně hrát nemůžeš. Musíš se učit. Zítra jsi zkoušený ze zajíců.”
Ale Mach se dal do smíchu: „Šebestová! Já mám nápad! Vždyť si můžeme hrát se zajícem.” A hned řekl:
„Prosím vás! My bysme potřebovali, aby z nás byli tři zajíci.”
Ze sluchátka se ozvalo: „No, jak račte".
A než bys řekl švec, Mách, Šebestová a Jonatán hopkali k lesu. Našli tam spoustu novejch kamarádů a dozvěděli se spoustu věcí. Starý zajíc jim vysvětlil všechno možné. No k čemu jsou vlastně zaječí uši, a co se s nima dá dělat. No bylo to všechno hrozně zajímavé, až na to, že je pořád vyrušoval nějaký myslivec. Jenomže Mách, Šebestová a Jonatán si s ním naštěstí věděli rady.
A příští den, když soudružka učitelka vyvolala Macha, a ptala se co ví o zajících, Mach začal vyprávět čím se zajíci živí, kolik mají zubů, a kolik dětí, jak bydlí, hmm kdy tak asi ráno vstávají, a kdy jdou večer spát.
A soudružka učitelka kroutila hlavou:
„No Je to vůbec možné, aby žák třeti B věděl o zajících víc než já?”
A tak Mach dostal jedničku s hvězdičkou a Šebestová mu šeptala: „Tak to ti teda řeknu, že to sluchátko je ohromná věc”
A Mach řekl: „Člověče! Šebestová! S tím zažijeme věcí! To teprve uvidíš!”
Footnotes
žáky třetí B – students of class “3B” “3” is the grade (9 years old ?). If there are more children at school to fill one classroom they are split in groups: “A”, “B”, “C”, ... (I hope I get it right...)
činžák – old tenement house
soudružka – comrade (female). The series dates back to the times of Czechosloak Socialist Republic "ČSSR" where "comrade" was an official way of addressing party members. I wonder whether usage of such a title was meant seriously in a childrens' cartoon or was it sort of political sarcasm
soudruh ředitel – comrade (male) director - very formal title. Were the children supposed to address the principal this way?
se dal do smíchu – burst into laugther
To máš fuk – it does not matter.
na to tata / než bys řekl švec – in the blink of an eye very fast
Já mám nápad - I have an idea.
dostal jedničku s hvězdičkou = 1* - the best possible grade
I'll be very grateful for corrections, comments and remarks by native or fluent Czech speakers!
The quote of the day: "protože brejle se bez brejlí špatně hledají" - "because glasses are hard to find without glasses"